Zdravotně postižení lidé mají v mnoha oblastech život těžší než lidé zdraví. Často se však stává, že co bylo handicapovaným lidem ubráno na zdraví, bylo jim někdy přidáno na kreativitě, ať už v oblasti výtvarné, literární nebo rukodělné. Někdy svůj talent mohou objevit v rozličných kursech. V Jihlavě existuje Kreativní centrum Pro svůj úsměv, které pořádá kurzy kreslení pravou mozkovou hemisférou (tužkou nebo pastelem), pletení z pedigu, vyrábění z Fima, korálkování, výrobu svíček nebo malování na trička. Zaujal mě kurz kreslení pravou mozkovou hemisférou. Přesvědčila jsem také své dvě dcery a společně jsme se zařadily mezi ostatní účastnice kurzu, jejichž věkový rozsah byl 9 – 60 let, a začaly jsme pronikat do tajů kresby tužkou.

"Pokud někdo z Vás se dostane do situace, že poplatky a doplatky za léky jsou téměř nad Vaše finanční možnosti, napište svůj příběh panu ministrovi. Popište mu, kolik doplácíte za léky měsíčně a kolik Vám po té zůstane peněz na nájem a obživu. Pan ministr nevěří tomu, že současná reforma je asociální, a že mnozí z Vás volí mezi tím, zda si doplatit na léky, nebo zaplatit nájem či nákup," vyzývá předseda NRZP ČR Václav Krása osoby se zdravotním postižením po happeningu na ministerstvu zdravotnictví.

Když jsem na výstavě Non Handicap v pražském Veletržním paláci zahlédl čtyřbarevné logo Pestré společnosti, o.p.s. s vyobrazeným pejskem uprostřed, nemusel jsem ani na chvilku uvažovat o tom, že i činnost této organizace bude pestrá. Než jsem se protlačil ke stánku, proběhli mi postupně pod nohama přítulní hafani. Že jsou mezi nimi retrívři, labradoři nebo ovčáci, bych bral jako samozřejmost, ale takovou border colii nebo dokonce pudla bych popravdě nečekal.

Poradenské služby kladenského Centrum pro zdravotně postižené Středočeského kraje využije ročně až 1000 klientů.„Poradna je k dispozici vždy v pondělí a ve středu od 8 do 15 hodin, pokud se však někdo dostaví mimo úřední hodiny, není nikdy odmítnut. Cílem našeho odborného poradenství je podat uživatelům služby a jejich blízkému okolí služby sociální a pracovně právní osob se zdravotním postižením a také kompenzace a vyrovnávání příležitostí Snažíme se vyhovět a pomoci všem," říká ředitelka Centra Martina Hrubá.

„Smířit se s tím, že mé narozené dítě je nevidomé, bylo hodně těžké. Ze začátku se mi zhroutil svět. Cítila jsem beznaděj, když jsem si uvědomila, že mé dítě neuvidí, jak vypadá máma a táta, jak roste strom, svítí slunce, nebude si moci vyzkoušet to či ono. Člověk to nečeká, v rodině u nás nikdo žádné postižení nemá a najednou tohle. Měla jsem pocit, že se v tom plácám sama. Pak jsem si ale řekla, že musím nějakým způsobem bojovat. Pomalu jsem objevovala informace, hledala způsoby, jak začít. Když jsem pak viděla starší nevidomé děti, zjistila jsem, že to jde, protože ty děti jsou milé a chytré. A to byl takový odrazový můstek.

Domov bez zámku, příspěvková organizace Kraje Vysočina, poskytuje pobytové sociální služby mužům a ženám s mentálním, případně i kombinovaným postižením nad 18 let věku, kteří potřebují podporu a pomoc ostatních. Dřívější název zařízení byl Ústav sociální péče se sídlem v Jinošově. Zámeček byl uzavřen z důvodu havarijního stavu. Statika dřevěného stropu byla narušena a hrozilo jeho propadnutí.
Klienti byli přestěhováni do vilek a bytů v okolí Náměště nad Oslavou.
Chtěla jsem se dozvědět více o životě lidí s mentálním postižením a jejich domově, a proto jsem se rozhodla kontaktovat paní ředitelku Alenu Brožovou, která byla tak laskavá a poskytla mi rozhovor.

Pobytové rehabilitační a rekvalifikační středisko pro nevidomé Dědina, o.p.s. (dále jen „Středisko Dědina“) pomáhá nevidomým a těžce zrakově postiženým lidem s integrací do společnosti. Na to jak Středisko Dědina funguje a co může klientům nabídnout jsem se zeptal ředitelky střediska Mgr. Marie Schifferové.

Ve čtyřiceti letech se u paní Boženy (54) z Jihlavy projevila nemoc, kterou nebylo lehké zvládnout. Trpí bipolární poruchou, dříve označovanou jako maniodepresivní psychóza. Na počátky nemoci nevzpomíná moc v dobrém: „Měla jsem co dělat, abych to pochopila a vyrovnala se s tím. Nikdo v rodině touto chorobou netrpěl. Zpočátku byli všichni vyděšení, mysleli si, že to je nějaká přechodná situační porucha.

Paní Blance z Jihlavy je 45 let, je to štíhlá, příjemná žena s dlouhými vlasy, které byste klidně hádali o deset let méně, přestože to v životě neměla vůbec jednoduché. Už dvaadvacet let pečuje o syna, který se narodil s kombinovaným postižením. V této těžké zkoušce obstála a ještě se snaží pomoci jiným rodičům a dětem – stála při zrodu občanského sdružení Kamínek v Jihlavě. Bez pomoci a podpory svého manžela Aleše (45) by to však nezvládla.