Z tohoto důvodu se už do jednoho objektu nevešli, avšak z grantu ROP NUTS II SV v prosinci roku 2010 se podařilo slavnostně otevřít budovu blízko autobusového a vlakového nádraží a tak mohli realizovat původní sen, myšlenku. V současné době se počet zaměstnanců blíží ke 30 a poskytují tento komplex služeb: zdravotní služby – psychiatrické ambulance, pedopsychiatrickou ambulanci, ambulance klinických psychologů a ambulanci v rámci léčby závislostí; sociální služby – kontaktní centrum pro uživatele návykových látek, nízkoprahové zařízení pro děti a mládež od 8 do 21 let, manželskou a rodinnou poradnu a stacionář pro duševně nemocné. Výhoda služeb pod jednou střechou – klienta zařadí do příslušné služby, a když se zjistí, že by potřeboval službu další, mohou tyto předávat materiály. Návaznost služeb má výhody nejen pro klienty, ale i pracovníky služeb, práce je zde velmi pestrá, smysluplná, obohacující. „Nevýhoda? Když máme vysvětlit, jaké služby poskytujeme, v tom jsme hodně netradiční, to jsme nevymysleli, vznikalo to spontánně a teď tady není jiná organizace, která by měla tohle pod jednou hlavičkou, na rozdíl od organizací, které jsou zaměřeny jen jedním směrem,“ přemítá MUDr. Zuzana Kozáková. Kromě ambulantních služeb RIAPS nabízí i terénní služby a akce pořádané mimo budovu, léčebné a léčebněvýchovné pobyty pro děti. Klienti spolu se zaměstnanci se například podíleli na pořádání Majálesu nebo akci pro žáky základních škol: Trutnov známý-neznámý, nejnověji v dubnu věnovali prezentaci služby stacionáře a výrobků v rámci Velikonoční výstavy v Městské knihovně v Trutnově a při akci Velikonoční inspirace v Národním domě v Trutnově. V rámci celostátních Týdnů sociálních služeb pořádá organizace každý rok Den otevřených dveří v RIAPSu, kdy může přijít kdokoli z laické i odborné veřejnosti popovídat si o službách a prohlédnout si prostory. Akce se konají proto, aby veřejnost získala nový pohled na tento typ služeb a klienty, kteří je využívají.
Trochu jiný stacionář
Tentokrát jsem navštívila službu: stacionář pro lidi s duševním onemocněním od 18 do 64 let. Od 1. 2. 2011, kdy vznikl, poskytoval služby sociální aktivizace, od 1. 3. 2012 je přeregistrován na službu sociální rehabilitace. Proč? „Klienti potřebovali víc těch nácvikových věcí, tak třeba teď nově spolupracujeme s firmou Grund (věnuje se výrobě a prodeji koupelnových předložek a doplňků), kde někteří klienti chodí do práce… to je služba spíš té rehabilitace,“ ozřejmuje vedoucí stacionáře Mgr. Lucie Dolníčková. Mezi další poskytované nácvikové věci patří např. nácvik vedení domácnosti; nácvik sociálních dovedností, třeba nácvik cestování hromadnou dopravou; dále probíhají tvůrčí dílny, psychoterapeutická skupina, edukace na počítači, cvičení paměti, program zdravého životního stylu atd. 30-tiletý klient Mirek s diagnózou schizofrenie se o stacionáři dozvěděl při pobytu v ústavu v Kosmonosích u Mladé Boleslavi, když ho tam pracovnice RIAPSu kontaktovaly. V ústavu se léčil 3 roky a dnes po půl roce docházení do stacionáře říká: „Pomohli mi k zprostředkování zaměstnání. Já už dneska chodím na 4 hodiny denně do práce (např. obkresluje šablony, skládá papírové krabice atd. v právě zmíněné firmě Grund, blízko Trutnova) v Mladých Bukách. Prostředí je dobrý, i jsou kamarádský, není nikde žádný zádrhel. Mě to vrací do života, do takovýho stavu jako byl před tím onemocněním.“ Stacionář funguje od pondělí do čtvrtka od 9 do 15 hodin (ambulantní forma) a na základě dohody (terénní forma). „Tenhle stacionář to není stacionář v tom klasickém slova smyslu. Funguje to tak, že každý klient si vybere, jakou službu bude navštěvovat, je to na základě jeho individuální potřeby. Ale není to jen o společných aktivitách, ale i o poradenství, individuálních rozhovorech, doprovodech, zastupování, kdyby se klient dostal do nějaké krize,“ doplňuje Mgr. Lucie Dolníčková. V současné době do stacionáře chodí 29 klientů celkem, ale ne všichni každý den, průměrně teď kolem 6, 7 lidí denně: „Vznikla docela fajn skupina lidí, kteří si hodně dobře rozumí a vznikají i přátelství mezi nimi, což je i naším cílem, že se pak ti klienti potkávají i mimo stacionář.“ Délka docházení je na potřebě samotných klientů. Mgr. Lucie Dolníčková přibližuje další aktivitu: „Plánujeme uspořádat výstavu obrazů ve spolupráci s Městskou galerií v Trutnově (vernisáž 28. 6.), která by měla být i putovní (v Hostinném, Vrchlabí), protože máme i nadané malíře mezi klienty.“ O svém koníčku se svěřuje klient Mirek: „Já jsem už trochu maloval na škole. Mám umělecko-průmyslovou školu v Turnově. Jsem brusič drahých kamenů, tak jsme kresbu měli jen okrajově. Mohu tady dělat výstavu, malovat tady, tím mně pomůžou.“ Mgr. Lucie Dolníčková vzkazuje dalším zájemcům: „Když klienti mají obavy třeba s tím přijít do nového prostředí, vyzkoušet si nové aktivity, říkám, že se nikdo nemusí bát, že tady bude k něčemu nucený, to určitě ne. My tady jsme pro ty lidi, každý klient si může zvolit sám tu aktivitu, co mu vyhovuje.“
Když jsem stacionář navštívila, mi Mgr. Dolníčková líčila, že by chtěli vydávat vlastní časopis psaný samotnými klienty, dnes po měsíci a půl už je na světě první číslo Zdravé duše.
Rezervy? aneb Manuál na psaní manuálu
Organizace je financována z více zdrojů – z ministerstev, evropských peněz i individuálních projektů.
S čím se při práci musí pracovníci organizace potýkat? „Nás hrozně obtěžuje byrokracie a to, že musíme psát strašně moc papírů a pořád někomu vyplňujeme nějaké tabulky.“ Pak MUDr. Zuzana Kozáková popisuje nejčerstvější situaci: „Dnes ráno bylo v plánu týmové porady napsáno, že jestli máme manuál na psaní manuálu! A já jsem říkala: ,Vy si ze mě děláte legraci!‘ A oni: ,Ne neděláme.‘ A ostatní mi pak vyprávěli o své zkušenosti, že při nějakém setkání s inspektorem sociálních služeb v rámci rozvojového auditu, který proběhl, nám vyčítal, že někde bychom měli mít stejnou formu,stejný tvar, tam já bych pak měla opravdu na to dát svůj podpis, tak. Tak kdyby někdo po tomhle někdy šel, tak by řekl: ‚Tak v tomhle máte teda ale parádní rezervy! “ .
