Domov bez zámku

Co je vlastně mentální postižení?

Mentální postižení není nemoc, je to svým způsobem handicap. Je to rozumové postižení, které vzniká do 18 měsíců dítěte. Pak už mluvíme o demenci. Mentální postižení mohou způsobit např., chromozomální anomálie, nitroděložní infekce, nebo když matka užívá drogy, některé druhy antibiotik. Může být zapříčiněno také těžkým porodem, kdy mozek novorozence není nějakou dobu okysličován. V dětství může jinak normální vývoj zabrzdit těžký úraz hlavy, zanedbání výživy nebo bití týrajícího rodiče.

Jak na tyto postižené lidi reaguje okolí? Je pro ně jejích postižení stigmatem?

Myslím si, že naši klienti si starosti nedělají. V Náměšti již předsudky téměř vymizely. Bydlíme tady tři roky. Klienti se zde pohybují a obyvatelé města jsou na ně zvyklí. Předsudky způsobené neznalostí problematiky cítíme v některých obcích, kde budeme stavět. V jedné obci si například mysleli, že člověk s mentálním postižením je exhibicionista, který se neustále odhaluje. Víte, abych řekla pravdu, já sama jsem měla podobný problém. Začala jsem pracovat v Jinošově v necelých 30 letech a předtím jsem se s handicapovanými lidmi nikdy nesetkala. První rok jsem z kanceláře nevystrčila ani nos. Proto občany chápu a snažím se jim věci vysvětlovat.

Nesou těžce mentálně postižení svůj handicap? Dokážou být i přes jejich postižení šťastní?

Když už nějaký handicap, tak dle mého názoru je nejlepší mentální postižení. Pokud s nimi jednáte jako s partnery, učiníte je šťastnými lidmi. Mají svůj vlastní svět, ve kterém se pohybují, neznají žádnou zášť. Jsou to čisté duše.

Jaké zájmové činnosti provozujete a proč jsou pro vaše klienty důležité?

Snažíme se, aby pracovní a zájmové činnosti byly co nejvíce přirozené. Nyní jsou klienti roztroušeni po vilkách a domácnostech. Učí se za podpory pracovníků připravit studenou i teplou stravu, uklidit si v domácnosti, třídit prádlo, aby si je mohli vyprat, vyžehlit a podobně. V těchto osmi domácnostech je nutné dělat i údržbu. Provádí ji klienti s vybranými terapeuty. Tuto terapii nazýváme dílnou praktického života. Klienti si mohou dále vybrat terapie v Centru denních aktivit. Například práci s šamotovou hlínou tzv. Axmanovou technikou, pletení proutěných výrobků, výrobu drobné keramiky a obrazů. Výrobky prezentujeme na pravidelných vernisážích. Některé si klienti nechávají, aby je mohli někomu blízkému darovat z lásky. Jsou i výrobky, které prodáváme na různých akcích. Peníze pak použijeme na nákup materiálu do dílen.

Snažíte se zajistit práci pro vaše klienty?

Věkové rozmezí našich klientů s mentálním postižením je 55 let. Většina z nich je seniorského věku. Mimo Centra denních aktivit se je snažíme zapojit na trhu práce, zatím bohužel neúspěšně. Pouze pro jednoho se nám podařilo po domluvě s paní ředitelkou zajistit místo v domově pro seniory. Bude zde pracovat na 4 hodiny denně, což je jistý úspěch. Někteří klienti chodí uklízet do našeho Centra denních aktivit. Hodinově je vyplácí naše organizace. Klienti z chráněného bydlení jsou ale velmi aktivní a shání si práci sami. Jeden z nich pracuje smluvně v květinářství, někteří chodí sbírat brambory a podobně. Také jezdí do denního centra „Barevný svět“ se sídlem v Třebíči. Šest se jich rekvalifikovalo na zahradníky a číšníky. A v Jaroměřicích nad Rokytnou na zámku otevřel „Barevný svět“ kavárnu a naši klienti tam obsluhují. Polovina z nich pracuje v zámecké zahradě, pěstuje bylinky. Pro tuto skupinu budeme stavět domek v Jaroměřicích nad Rokytnou, protože víme, že tam budou mít práci. Když plánujeme bydlení, snažíme si myslet i na jejich zaměstnání. Moc bychom potřebovali pomoc agentury pro podporované zaměstnání. Tato agentura je nejblíže v Brně a na Vysočině v Havlíčkově Brodě. Agentura by nám byla schopna najít práci v okolí a dodala by nám i asistenta. Klienti potřebují většinou při práci dohled a my nemáme tolik zaměstnanců.

Poskytujete dvě služby „Chráněné bydlení“ a „Domov pro osoby se zdravotním postižením.“ Mohla byste prosím vysvětlit, jaký je rozdíl mezi těmito dvěma službami?

Službu „Domov pro osoby se zdravotním postižením“ využívají ti, kteří potřebují vysokou míru podpory. Odbornou pomoc zde zajišťujeme 24 hodin denně. „Chráněné bydlení“ je služba pro ty z nich, kteří se částečně mohou o sebe postarat. Dříve jsme měli všech 70 klientů dohromady v jedné budově. Nemohli si vybrat, co budou vařit, co si chtějí obléci. Nyní se klienti z Chráněného bydlení, pohybují normálně mezi lidmi. Znají v Náměšti spoustu občanů. Stalo se nám dokonce, že jsme měli klienta, který chtěl pouze mletou stravu, nechtěl vůbec vycházet ven a když jsme ho vzali do města, našel si přítelkyni, odešel od nás a naši službu vůbec nepotřebuje.

Na internetu jsem si přečetla o projektu transformace, co to přesně znamená?

Je to projekt MPSV s názvem Transformace pobytových sociálních služeb v jiné typy zařízení. Jde o začlenění klientů do společnosti. Například ve výstavbě určené pro běžné občany se postaví jedna vilka, kde bude bydlet maximálně šest klientů. Podle kritérií projektu maximálně 3 vilky po šesti klientech. Nebo v panelovém domě koupíme jeden byt pro naše klienty. V další fázi určíme míru podpory, kterou klient potřebuje. V chráněném bydlení to může být na 4 hodiny, někde 12 hodin, anebo s celodenní službou. V domově se zdravotním postižením bude nejen celodenní služba personálu, ale budeme zajišťovat i zdravotní péči. Smyslem transformace je zrušení velké instituce a začlenění klientů s mentálním postižením do přirozeného prostředí. Transformace je kladná změna i pro občany. Rodiče pečující o dítě s mentálním postižením budou vědět, že své dítě mohou umístit v dospělosti do malého bydlení, které bude v obci, kde je zvyklé. Dalším přínosem transformace je vytvoření několika pracovních míst ve vytipovaných lokalitách transformačního projektu.

Je lepší pro mentálně postižené klienty, aby bydleli u vás nebo s rodinou?

Rozhodně s rodinou, pokud je to možné. Bohužel rodina nemusí mít k takové péči vždy vhodné podmínky a my jim tyto podmínky můžeme zajistit.

Máte nějaké klienty, kteří mají rodinu a pokud ano, spolupracujete s rodinou?

Pouze čtvrtina ze sedmdesáti klientů má někoho, kdo by měl o ně zájem. A tyto rodiny musí být seznámeny, kam se klient v rámci transformace bude stěhovat, a že souhlasí. Pro rodinné příslušníky pořádáme pravidelná setkání.

Co nejvíc postrádáte. Je něco co byste si přála pro vaše klienty. Máte přání nebo metu, které byste chtěla dosáhnout?

Přála bych si dokončit proces transformace stěhování klientů do nových domků v okresech Třebíč a Žďár nad Sázavou. A zajistit jim prožití aktivního a dle jejich možností naplněného života. Také bych si přála, aby celé stěhování proběhlo v klidu a klienti i zaměstnanci nebyli zbytečně stresováni, protože už se museli stěhovat několikrát a je to vždy složitá situace. Zatím klienti mají nás, staré zaměstnance, které znají. V různých obcích budou mít nový personál, který by měl být empatický k jejich potřebám a nechodit do práce jen pro peníze.

Říká se, že někde Bůh ubere a někde zase přidá. S čím vás vaši klienti dokážou překvapit a nad čím s údivem žasnete?

Já s údivem žasnu, že klienti, kteří 40 let žili na zámku, se najednou sami pohybují ve městě. Chodí do cukrárny, dovedou si nakoupit a já je potkávám na ulici. Poznají, kdo je starosta. Kdo je pan farář. Zajdou si do kostela. Jejich život získal nový smysl, novou náplň, novou hodnotu. A především jim vrátil důstojnost. Už nejsou „ti z ústavu.“

Je nějaké poselství, které byste chtěla vzkázat zdravým lidem v souvislosti s handicapovanými?

Chtěla bych jim vzkázat, aby je přijali mezi sebe, aby se našich klientů nebáli, protože až je poznají, tak je budou mít moc rádi. Poznají, že jsou to lidi s čistým svědomím a upřímným srdíčkem. Říká se, že když se o někoho staráte s láskou, tak on vám lásku vrací. A je to pravda. Kvůli klientům s mentálním postižením jsem se těšila celý život do práce. Tam jsem byla nejvíc ujišťována, jak jsem pěkná, jak mi to sluší a pochválena za odvedenou práci. Prožívají se mnou moje smutky i radosti. Na narozeniny donesou kytičku se slovy: “Ty naše holubičko.“
Markéta Bednářová