Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Božena - Nechci se už dostat na psychiatrii

18. 4. 2012

Ve čtyřiceti letech se u paní Boženy (54) z Jihlavy projevila nemoc, kterou nebylo lehké zvládnout. Trpí bipolární poruchou, dříve označovanou jako maniodepresivní psychóza. Na počátky nemoci nevzpomíná moc v dobrém: „Měla jsem co dělat, abych to pochopila a vyrovnala se s tím. Nikdo v rodině touto chorobou netrpěl. Zpočátku byli všichni vyděšení, mysleli si, že to je nějaká přechodná situační porucha.

Božena - Nechci se už dostat na psychiatrii

Trvalo dost dlouho, než se rodina, ale hlavně manžel smířili s nemocí. Hodně mi pomohlo, že jsem měla dceru, protože jsem si říkala, kvůli dítěti to přece nemohu udělat.“ V té době měla těžké deprese a uvažovala o sebevraždě. Manžel pomáhal tím, že staral se o dceru, která byla ještě malá a hodně pomohli i rodiče. Paní Božena byla pětkrát hospitalizovaná v psychiatrické léčebně. Zpočátku se ataky nemoci vracely velice rychle za sebou. V poslední době se její stav stabilizoval a v léčebně nebyla již šest let.


Po studiu nastaly potíže

Dětství měla paní Božena harmonické a jak sama říká, byla hýčkaný jedináček. Studovala gymnázium přírodovědného zaměření a po maturitě pokračovala ve studiu biochemie na vysoké škole. Původně chtěla dělat nějaký humanitní obor, ale kvůli politické situaci „tzv. diagnóze 1968“nemohla. Po dvou letech biochemii opustila a začala studovat obor zahradnické výroby na Zahradnické fakultě Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Lednici. Studium ji bavilo, ale s uplatněním to bylo obtížnější. Po návratu do Jihlavy nenašla pracovní příležitosti v oboru. Vystřídala různá zaměstnání, pracovala například jako ekonom práce a mezd, vychovatelka a nakonec zakotvila ve školství, učila na základní škole přírodopis, ale také šití nebo vaření. Po mateřské dovolené se na základní školu vrátila a učila anglický a německý jazyk. Potom ale onemocněla a dnes je v invalidním důchodu. Přivydělává si roznosem letáků a domácí prací (výrobou reklamních předmětů). Navíc chodí jednou týdně do Centra denních služeb VOR v Jihlavě, kde pracuje v kavárně. S úsměvem to komentuje: „V centru se mi moc líbí, jsou zde na nás všichni hodní a práce v kavárně je hodně o komunikaci s lidmi, což mě velmi baví.“

Bez rodičů by to nešlo

Paní Božena se vdávala poměrně pozdě, v 33 letech. Má jednu dceru, která studuje střední školu v oboru výtvarná fotografie. „Jsem dost závislá na svých rodičích, psychicky i trochu finančně, rodiče mi pomáhají. Zvláště na svém otci jsem hodně závislá, a tak je to taková moje druhá rodina,“ popisuje své vztahy Božena. Mezi její zájmy patří zahrada, hlavně květiny, které miluje. Ráda sleduje filmy nebo čte knihy vojenského charakteru z 2. světové války. Bývala vášnivá lyžařka, ale v současnosti ji zdravotní stav nedovoluje sportovat. „Přeji si do budoucna, abych se nedostala na psychiatrii. Snažím se proto vyvarovat stresových situací, a pokud nastanou, tak je nějak zvládat. Ráda bych si našla zaměstnání na poloviční úvazek, aby se mi zvedlo sebevědomí, ale i z finančního hlediska,“ vyznává se paní Božena.

Naši partneři:

HelpnetGreen Doors Fokus Praha Časopis Vozíčkář Časopis Vozka Časopis Psychologie Dnes Bayer

Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2024 Lidé mezi lidmiZdravotně-sociální portál |