– Zdravotně-sociální portál – www.Lidemezilidmi.cz • Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Můj letošní kritický srpen-seriál - část 1

9. 9. 2019

Poprvé v životě jsem absolvoval transfuzi krve

Málokterý měsíc byl v mém životě tak krušný a kritický, jako srpen letošního roku 2019. Vše začalo už na přelomu měsíců července a srpna. Můj už tak špatný psychický stav se začal ještě výrazně zhoršovat. Znovu se začaly výrazně projevovat mé pověstné fobické stavy. Bál jsem se vycházet ven mezi lidi. Byl jsem celé dny zavřený doma a nevyšel ani před byt. Na nějaké dojíždění do zaměstnání do pražských Bohnic nemohlo být ani pomyšlení. A doma sám a v těžkých fobiích i depresích. Ani nakupovat jsem nemohl chodit. Kdyby mamka nebydlela ve stejném domě, jen o tři poschodí níže a nenosila mi jídlo, snad bych pošel hlady. Chodit jí nakupovat do vzdálenějších supermarketů jsem v tom svém stavu samozřejmě nemohl. A ona sama je zase na tom špatně pohybově. Naštěstí nejbližší supermarket -ALBERT máme jen asi 100 metrů od domu a tam ještě i při svých závažných problémech s kolenem dojde. Dělala v tom letošním srpnu všechno -nakupovala, vařila, nosila mi jídlo a ještě si ve svém bytě sama uklízela. Já úplně odpadl a nebyl schopen ničeho. Jen psaní článků mi pomáhalo. Za první polovinu srpna jsem jich napsal 15.

Pak začala má anabáze po zdravotnických zařízeních a se psaním byl proto konec. Zkoušel jsem to ,,rvát" vůlí. Potřeboval jsem běhat. Běh také velmi příznivě ovlivňuje mou psychiku. Ale jak běhat, když jsem měl fobický strach vyjít ven mezi lidi? Nakonec jsem to vyřešil po svém. Přes den běhat nemohu. To mi bylo jasné. A tak jsem to začal zkoušet v noci, třeba ve 2 hodiny k ránu. To venku prakticky nikoho nepotkáte. A pak se to stalo. Na špatně osvětlené a navíc rozkopané ulici jsem zakopl a upadl hlavou na obrubník. Silně jsem si po pádu rozsekl čelo. Tržná rána na hlavě a silné krvácení. Navíc mám tu smůlu, že mám špatnou krevní srážlivost. V bezvědomí jsem sice nebyl, ale ležel na zemi a silně krvácel z hlavy. Najednou se tam objevila sanitka, kterou patrně někdo zavolal. Naložili mě a odvezli do kladenské nemocnice na chirurgii. Tam mi nejprve tržnou ránu stáhli několika stehy, zafačovali celou hlavu a poslali na CT vyšetření. Ke krvácení do mozku naštěstí nedošlo. Ztratil jsem díky své špatné srážlivosti ale tolik krve, že mi museli dávat krevní transfuzi. Poprvé v životě. Dostal jsem za půl druhé hodiny infuzí něco přes 1 litr krve. A já ani nevěděl, jakou mám krevní skupinu. To se dá naštěstí snadno zjistit krevním odběrem. Ted už vím, že mám skupinu B. Transfuze proběhla sice úspěšně, ale jak se později ukázalo, zhoršil se můj krevní obraz. Ubylo mi červených krvinek i hemoglobinu. Obojího mám přitom málo už od dětství a v mém případě se jedná o chronickou poruchu. Na chirurgii jsem byl hospitalizován nejprve na JIP oddělení, po transfuzi mě přeložili na normální oddělení a po třech dnech hospitalizace propustili, třebaže jsem nebyl v dobrém stavu, především v tom psychickém.

Luboš Hora-Kladno