Ze zdravotní sestry dělnice
Někdejší absolventka střední zdravotnické školy začínala jako zdravotní sestra v Hradci Králové. „V Hradci jsem jako sestra pracovala pět let. Pak jsem se vdala a nastoupila na mateřskou dovolenou,“ vzpomíná paní Klicmanová na své začátky ve zdravotnictví. Po mateřské dovolené nastoupila jako sestra v pražské střešovické nemocnici. To už zároven působila dobrovolně a bezplatně u ČČK. Pak ale přišel rok 1968 a Stanislava Klicmanová, která se nikdy nebála vyjádřit veřejně své názory, musela pro otevřený nesouhlas s intervencí cizích vojsk ze zdravotnictví odejít. Nastoupila jako dělnice v kladenském podniku Poldi, kde pak pracovala až do převratu v roce 1989. „I když jsem léta pracovala na Poldovce, stále jsem jako dobrovolnice působila u ČČK, a to především jako zdravotní instruktorka,“ uvádí S. Klicmanová. Po roce 1989 se vrátila do zdravotnictví a pracovala na plicním oddělení v kladenské nemocnici, ale protože už měla těsně před důchodem, působila tam jen krátce. Při této práci dělala zároven předsedkyni dozorčí rady ČČK ČR. V této mimořádně významné funkci vydržela plných 12 let. „Z plicního jsem odešla do důchodu a protože jsem v té době měla velmi vážně nemocného manžela, zůstala jsem s ním doma a pečovala o něho, a to až do jeho smrti. Toto období bylo v mém životě vlastně jediným, kdy jsem se ve zdravotnictví téměř neangažovala. Smrt manžela mě samozřejmě silně negativně poznamenala, a abych zapomněla a přišla na jné myšlenky, vrátila jsem se k práci v ČČK. Dnes s odstupem času musím říct, že mi to hrozně psychicky pomohlo. Na práci v kladenském ČČK jsem se pak vyloženě upnula,“ říká paní Klicmanová.
Ředitelka kladenského ČČK
V ČČK pracovala paní Klicmanová jako vedoucí sociálního a azylového domu, své mnohaleté zkušenosti ze zdravotnictví využila i jako kantorka na střední odborné škole a středním odborném učilišti v Kladně a když zhruba před osmi lety odešla z kladenského ČČK dřívější ředitelka, převzala její funkci. Tu vykonává dodnes, a to tak dobře, že když v jistém období již chtěla skončit, nakonec na vyloženou žádost výkonné oblastní rady ve funkci zůstala. Přestože působí ve skutečně významné funkci, po finanční stránce je jen velmi nedostatečně ohodnocena. „Nejde mi o peníze, spíše bych uvítala, kdyby se zlepšil stav našeho zdravotnictví, který osobně považuji za velmi špatný,“ uzavírá žena pro kterou se práce ve zdravotnictví a u ČČK stala smyslem života.
