Jan Soldán
Těžká práce nebyla pro jeho nemocné srdce
Pan Soldán vždy toužil vyloženě aktivně se věnovat sportu, ale kvůli zdravotnímu omezení mohl sportovat jen rekreačně a ještě v přiměřené míře. „Na základní škole jsem byl dokonce částečně osvobozen od fyzicky náročnějších výkonů v hodinách tělesné výchovy,“ uvádí. Kuriozitou v jeho životě bylo, že ač zdravotně omezený, nemohl z politických důvodů v polovině 60. let studovat na střední škole, třebaže prospíval výtečně. Nastoupil tedy fyzicky snad nejnáročnější učební obor - jako havíř v Ostravě. Při práci horníka se však srdeční potíže, které v normálním životě téměř neměl, projevily v plné míře. „Mé zdravotní problémy se srdcem se projevovaly především brzkou únavou a zvýšenou potivostí. Z hornického učiliště jsem proto ze zdravotních důvodů musel odejít,“ vypráví pan Soldán. Místo havíře se poté vyučil prodavačem a udělal si i kurs vedoucího prodejny. Koncem 80. let se trvale přestěhoval do Kladna, kde posléze pracoval jako inspektor prodejen. Tato práce nebyla fyzicky náročná, mohl ji tedy i při svém zdravotním omezení vykonávat. Zlom nastal ve druhé polovině 90. let, kdy Jan Soldán začal pracovat v těžkém průmyslu, a to v Sochorové válcovně TŽ. Opět o sobě dalo vědět jeho nemocné srdce. Krátce po roce 2000 prodělal katetrizaci srdce. Ta se však podařila pouze částečně, a proto byl panu Soldánovi přiznán plný invalidní důchod. Problémy se srdcem však v jeho životě nebyly zdaleka jediné zdravotní těžkosti. „Katetrizaci srdce jsem prodělal hned třikrát, kromě toho mi dvakrát operovali šedý zákal, dále jsem podstoupil operaci tlustého střeva, slinivky a některé další. Patrně nejvážnější byla zhruba před třemi lety onkologická operace. Celkově mám za sebou již 11 operací,“ říká Jan Soldán.
Sportovní archivnictví
Přes všechny tyto závažné zdravotní problémy se pan Soldán, který má již nárok na starobní důchod, snaží být maximálně činný a prospěšný. Láska ke sportu ho neopustila po celý život. Protože sám sportovat nemůže, dal se na činnost sportovního archiváře, a to dobrovolně bez nároku na jakoukoli finanční odměnu. V současné době dochází dvakrát týdně do kladenského Okresního archivu. Jeho sportovního oddělení je v celé ČR unikátem a natáčela v něm pořad i televize. Tuto práci převzal od zakladatele sportovního archivu Josefa Jágra, který pro svůj pokročilý věk a s ním spojené zdravotní problémy už dochází do archivu jen příležitostně, ale v rámci svých možností se snaží této záslužné práci stále pomáhat. „Archivářství je někdy až mravenčí práce a spočívá v ustavičném doplňování statistických údajů, vedení přesné evidence, vytváření kartoték i jejich přesném vedení. Práce je tolik, že si ji beru i domů. Vždyť v kladenském sportovním archivu je přesně zaevidováno až několik tisícovek sportovců z Kladenska a statistiky je třeba ustavičně doplňovat novými údaji,“ říká Jan Soldán. Pro něho je tato práce zároveň koníčkem, ale to nijak nesnižuje tisíce hodin strávených nad statistickými archiváliemi. „Mým snem je, aby se vytvořila jakási oficiální síň slávy kladenského sportu, kde by byly nejrůznější trofeje a další sportovní rekvizity k historii sportu na Kladensku. Síň by byla přístupná veřejnosti a jejím hlavním cílem by byla výchova mladé generace k patriotismu a hrdosti na své město i na sportovní úspěchy,“ uzavírá Jan Soldán, který se snaží být kladenskému sportu maximálně prospěšný.
Text i foto: Luboš HoraFoto: Jan Soldán ve sportovním oddělení kladenského Okresního archivu.
Srdeční katetrizace znamená zavádění katetru (cévky, hadičky) do srdečních dutin a cév. Patří k nejpřesnějším kardiologickým diagnostickým metodám. Použití srdeční katetrizace je v současné době vyhrazeno především pro komplikovaná onemocnění nebo nejasné případy, kdy subjektivní obtíže (a objektivní nález) neodpovídají výsledkům jednodušeji proveditelných neinvazivních vyšetření. Nenahraditelná je katetrizace u nemocných, u kterých je nutné zobrazení věnčitých tepen zásobujících srdeční sval nebo odběr vzorku srdečního svalu (endomyokardiální biopsie). Diagnostická katetrizace se stále častěji stává zároveň i katetrizací terapeutickou (léčebnou). Po špatně léčené streptokokové angíně se po dvou až třech týdnech může u pacienta objevit tzv. revmatická horečka. Je to autoimunitní onemocnění, které napadá vlastní buňky. Postihuje především dvě oblasti lidského těla – klouby a srdeční chlopně. Kromě utlumení bolesti je nutné vyléčit i původní streptokokovou infekci. Revmatická horečka je nebezpečné zánětlivé onemocnění.Je to nemoc především dětského věku, většině pacientů je mezi pěti a patnácti lety. Ve vyspělých zemích je vzhledem k dobré dostupnosti antibiotické léčby toto onemocnění v současné době poměrně vzácné, zato v rozvojových zemích je stále velkým problémem. I v našem prostředí jsou její následky patrné u starší generace, která prodělala angínu v době, kdy se pokaždé nepodávala antibiotika. Nebezpečí revmatické horečky je v možném poškozování srdce. Horečka vyvolává jeho zánět, může dojít i k rozvoji zánětu osrdečníku a především zánětu chlopní, kde se rozvíjí takzvaná nebakteriální revmatická endokarditida, která zásadním způsobem ovlivňuje srdeční činnost a v pozdních stádiích může vést až k srdečnímu selhání. |
