Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Gabriela Kalická - Správná diagnóza až po letech

27. 4. 2013

Třiatřicetiletá Gabriela Kalická pochází z Nymburka a trpí bipolární afektivní poruchou. Přesnou psychiatrickou diagnózu však lékaři u ní nedokázali několik let určit. „Psychické problémy jsem začala mít v zaměstnání ve východočeských Hořicích, kde jsem pracovala jako sanitářka v léčebně dlouhodobě nemocných. Největší problém byl v tom, že veškerý tamější ošetřující personál byl hodně vzdálen mému věku, spolupracovnice měli jiné starosti a názory než já, byla to prostě jiná generace. Proto jsem se s nimi nedokázala více sblížit a vznikaly mezi námi pracovní i vztahové problémy, které někdy až hraničily se šikanou ze strany starších zaměstnanců. V Hořicích jsem navíc bydlela na ubytovně a ani tam v té době nebydlel nikdo, kdo by byl blízký mému věku. Z těchto důvodů jsem se začala dostávat do depresivních stavů a začala se ambulantně pravidelně léčit na psychiatrii,“ vzpomíná Gábina na počátky svých psychických problémů.

Gabriela Kalická - Správná diagnóza až po letech

Je těžké najít toho pravého

V Hořicích pracovala paní Kalická plných šest let, poté se vrátila domů k otci. V Nymburku znovu nastoupila jako kvalifikovaná sanitářka, ale tentokrát v normální okresní nemocnici. „Moje nové zaměstnání v nymburské nemocnici bylo mnohem příjemnější, protože tam pracovalo hodně lidí v podobném věku jako já,“ uvádí Gábina. Ve městě na Labi si brzy našla i přítele. Žel ji pak psychicky poznamenal rozchod s ním. „Po rozchodu jsem v Nymburku vyhledala novou dobrou psycholožku, která mě brzy poslala na psychoterapeutickou léčbu na otevřeném oddělení v Psychiatrické léčebně v Kosmonosích, protože kromě depresí jsem trpěla i různými komplexy,“ vypráví paní Kalická. Po návratu z Kosmonos si našla nového přítele, ale ani tento vztah nevydržel dlouho. Až na třetí pokus byla úspěšná a s novým přítelem žijí společně od roku 2005 dodnes, i když nejsou manželé. „Můj současný přítel mi vyhovuje a naše soužití je bezproblémové,“ říká spokojeně mladá žena.

Konečně správná diagnóza a správné léky

Psychické problémy však Gábině zůstaly. Od roku 2008 se u ní postupně začaly projevovat manické stavy. Znovu začala navštěvovat odborného lékaře, ale ten si ani po několika letech léčení stále nebyl jistý správnou diagnózou, která se pohybovala na hraně sociální fobie a maniodepresivity. „Lékař mi sice ustavičně měnil léky, ale k výraznému zlepšení stavu nedošlo,“ říká Gábina. Do těžké psychické krize se dostala na přelomu minulého a letošního roku, protože jí na rakovinu zemřel otec. Z těchto důvodů nastoupila v letos v lednu na psychiatrické oddělení léčebny Sadská, které je pobočkou PL Kosmonosy. Zde strávila sedm týdnů. Její stav se stabilizoval, a především teprve v Sadské dokázali odhalit správnou diagnózu. Ukázalo se, že paní Kalická trpí bipolární afektivní poruchou. Konečně jí nasadili skutečně správné a její nemoci odpovídající léky, a její stav se výrazně zlepšil. Když Gábina po sedmi týdnech odcházela ze Sadské, měla o své další budoucnosti má jasno. „Nadále budu žít s přítelem, který mi maximálně vyhovuje, nadále budu pracovat v nymburské nemocnici v dobrém kolektivu spolupracovníků, a navíc mám v plánu občasné dojíždění do sanatoria v Sadské k psycholožce Mgr. Blance Doležalové na individuální psychoterapii,“ uzavírá své vyprávění Gabriela Kalická.

Maniodepresivní psychóza (dnes označovaná jako Bipolární afektivní porucha) je závažné duševní onemocnění, při kterém dochází k periodickým změnám nálady, vitality, psychických funkcí a celkového normálního fungování organismu. Při bipolární afektivní poruše se objevují čtyři různé druhy období, které jsou rozděleny dle typů a intenzity příznaků. Jedná se o období hypomanické (mírná forma, „hypo“ pochází z řečtiny a vyjadřuje předponu „pod“), manické, depresivní a smíšené. Manickým syndromem se rozumí stav, kdy je nemocný nadměrně podnikavý (většinou ovšem neproduktivní), veselý, nic pro něho není problém, má sníženou potřebu spánku, v sexuální oblasti je často promiskuitní, navazuje stále nové vztahy. Může být i naopak podrážděný. Veškeré pochody v jeho těle jsou zrychlené. Protikladem manickému syndromu je syndrom depresivní, při němž je nálada pokleslá, člověk není schopen prožívat radost, trpí beznadějí, poruchami spánku, nechutenstvím, nezájmem o sex a celkově je vyčerpán. Objevují se sebeobviňovací bludy a bludy o vlastní bezvýznamnosti, bezcennosti. Ve všech fázích je velké nebezpečí sebevraždy.

Touto duševní chorobou trpí přibližně 1% dospělých lidí. Onemocnění mohou předcházet varovné signály, ale není to vždy pravidlem. První známky onemocnění se mohou objevit už v období puberty nebo v období rané dospělosti. Maniodepresivní psychóza spadá pod psychické poruchy, kterým bohužel nelze nikterak zabránit, protože jsou většinou vázány na dědičný přenos (rozumějte přenos vloh k této chorobě). Dalšími faktory, které mohou podnítit vznik nemoci, jsou například silné emoce (úlek, děs, smutek, duševní útrapy, strach atd.), fyzické a psychické vyčerpání nebo dokonce roční období.

Ku prospěchu může být zdravý životní styl, dostatek fyzické aktivity, vyhýbání se stresovým a psychicky náročným situacím a faktorům, pravidelný a dostatečný spánkový režim a zamezení konzumace alkoholu a jiných psychoaktivních látek (např. marihuana, LSD, kokain, pervitin apod.).

Naši partneři:

HelpnetGreen Doors Fokus Praha Časopis Vozíčkář Časopis Vozka Časopis Psychologie Dnes Bayer

Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2024 Lidé mezi lidmiZdravotně-sociální portál |