Až teď jsem byla upozorněná, že jako vozíčkář mám výhodu a protekci. A to hned dvakrát v jednom týdnu. Poprvé to bylo v obchodě, kam jsem si zajela koupit sýr k večeři a čekala v řadě u pokladny. Z ničeho nic se přede mě začala tlačit paní s tak naloženým nákupním vozíkem, že to vypadalo, že jistě bude válka a ona musí nutně předzásobit potravinami celý obytný dům.
„Promiňte,“ začala jsem nesměle. „Já taky stojím v řadě na pokladnu.“ „Vy stojíte?“ Zasmála se pohrdlivě. „Vy sedíte. A tak můžete klidně chvíli počkat. Já, já stojím!“ Pak se koukla na hodinky. „Stejně nemáte co dělat, když jste v tomto čase v obchodě. Tak klidně můžete chvilku počkat!“
V prvé chvíli jsem jí chtěla říct, že ona je přece taky teď v obchodě, takže taky asi nemá co dělat, pak jsem si to ale rozmyslela – má pravdu, já sedím a ona, chudera, musí stát. První výhoda invalidního vozíku – nemusím stát v řadě u pokladen, můžu si v klidu sedět.
Na druhou výhodu jsem byla upozorněna hned na druhý den, když jsem šla na objednané vyšetření do nemocnice.
„Nevyhodím vás jenom proto, že jste na vozíku,“ řekla mi paní doktorka hned mezi dveřmi.
Vůbec jsem ale netušila, proč by mě měla vyhodit, když jsem byla objednaná a v přesný čas jsem se na správné místo i dostavila.
„Váš pán doktor neměl právo vás sem objednat, “dodala, když uviděla mé překvapení. Nevím sice proč, ale to není podstatné. Podstatné je to, že jsem byla upozorněna na to, že jenom díky svému invalidnímu vozíku mám další výhodu – nebudu vyhozena.
A proto – vozíčkáři – nestěžujte si na svůj osud, na svůj invalidní vozík, nebo na to, že se nedostanete tam, nebo jinam! Vždyť to, že jste na vozíku, má i svoje výhody!
Věra Schmidtová
