Kolem pětačtyřicítky (někdy ještě dříve) muži začínají snadno tloustnout, objevuje se pleš, ale především se výrazně mění jejich psychika. Stávají se z nich mrzouti, které nic nebaví, ale všechno umí nejlépe, všemu nejlépe rozumí, lehce se rozčílí (někdo víc, někdo méně, nejsou na tom všichni stejně).
Nebo opačný extrém - také velmi nepříjemný: z nemalého množství mužů se v tomto období stávají workoholici, silně holdující práci nebo koníčku. Dokáží celou noc sedět u počítače a pracovat, lít do sebe litry kávy a tvrdit, jak jsou nepostradatelní. Ale pozor! Nevysmívejme se! Nezlehčujme to! Časté jsou u nich deprese, odmítání kontaktů s lidmi, poraženecké nálady. pocity neschopnosti a beznaděje, skrytý smutek, hrozí infarkt, mrtvice. A právě tyhle pocity se snaží maskovat tím, že mají moc práce a nikdo to za ně neudělá.
Kolem padesátky se objevuje také pověstná druhá míza, projevující se často novými vztahy s mnohem mladšími ženami a rozbití dosavadních svazků. Tím se pouze snaží sobě i okolí dokázat, že oni nestárnou, že jsou neustále plní síly, že jsou žádaní, chtění, potřební.
Někdy se změny produkce pohlavních hormonů odrážejí na snížené chuti na sex. Nejobvyklejším problémem mužského klimakteria se proto stává deprese vyvolaná sexuálními potížemi. Muži si je nechtějí přiznat. Je to škoda, často stačí (po důkladném vyšetření) doplňovat hormony. Nepodceňujte ale mužský přechod!
O ženském klimakteriu se obecně ví a velice často hovoří, i o jeho průvodních jevech, i o tom, co s tím. Mužské je však neprávem odsouváno do pozadí. Přitom mužům v přechodu hrozí podobná zdravotní rizika jako ženám.
Muži v přechodu mohou trpět závratěmi, depresemi (často hodně silnými, až se sebevražednými sklony), i poruchami spánku. V důsledku fyzických a psychických změn se u mužů v tomto období navíc zvyšuje také riziko infarktu a mrtvice. Toto období by muži, a ani jejich ženy, proto rozhodně neměli podceňovat, neměli by se stydět o něm mluvit, neměli by se bát obrátit se na lékaře.
Věra Schmidtová
