To bylo překvápko. Já vím, že to načasování mi fakt nevyšlo. V září mi umřel dlouholetý známý, v říjnu umřel známý zpěvák a to všichni řeší. Ale co my? Vždyť už nemůžeme napsat dopis nebo mail. Můžeme, ale odpověď už nepřijde. Co když jsme se na něco důležitého ptali? To znamená, že už nedostanu odpověď? Ach jo. Já zůstanu blbá? To mi připomnělo známý příběh o Kainovi a Ábelovi. Kain zabil Ábela a nic se nestalo. Víte, že Ábel znamená hebrejsky nikdo nebo nic? Možná to někdo zná jako páru nad vodou. Ona se rozpustí a nezbyde nic. To je příběh o Kainovi a hotovo. Bůh ho nepotrestá, protože máme přece svědomí a to si nás bude vychutnávat do konce našeho života. Já se obávám, že všichni jsme takoví Kainové, protože každý z nás v životě něco provedl. Já nemluvím o vraždě, ale o čemkoliv, co nám leží v hlavě.
Všichni máme bebí a už nemůžeme řešit co bylo, to nebude, děkujeme a musíme jít dál. Asi budeme chvilku řešit, že nás opustili milovaní, ale život jde dál a my jsme přece oběti.
Monika Henčlová
